TAJEMSTVÍ ZVÍKOVSKÉ VĚŽE

TAJEMSTVÍ ZVÍKOVA TROCHU JINAK

Zvíkov a jeho Markomanka plná zajímavých značek provokuje už mnoho let. Kletba, která se nad ní vznáší varuje každého, kdo by se zde pokusil přespat. Podle ní prý do roka zemře. Energie uvnitř věže prý také nevěstí nic dobrého, navrch zde selhává technika, citlivější lidé omdlívají a vůbec tu není radno se dlouho zdržovat. Zlo, které uvnitř věže žije, bývá v pověstech označováno jako Zvíkovský rarášek, tedy zlý duch škodící všemu živému. Hlízová věž nazývána podle svých údajných stavitelů, Markomanů, byla pravděpodobně postavena ve 13. století, ale ještě dnes se lze setkat s názory, že je mnohem starší. Její podobu činí 44 hrubě opracovaných kvádrů – hlíz. V nich jsou osazeny značky, které někteří záhadologové pokládají za runy. Tato teorie je dnes poměrně dobře vyvrácena, nicméně legendy stále žijí. O věži koluje mnoho temných pověstí a velmi starých, jak dokládá kniha Paměti zvíkovské z roku 1888 od Františka Tyla. Ten spíše, že věž má podobu hradebních věží z Pompejí nebo římských věží. O stavebním vývoji věže se vedou debaty, které nejsou sjednoceny, a tak zůstávají pouze dohady:

„Díky dobře sledovatelnému slohovému původu zvíkovské Hlízové věže lze důvodně předpokládat, že východiskem importu obytné věže s bosovaným obkladem a vybavené k aktivní lukostřelecké obraně do přemyslovských Čech bylo Sicilské království, kde …“ „podoba zvíkovské věže mohla být zapříčiněna syntézou dokonce několika impulsů se sicilského království. „

(Zdroj: VARHANÍK, Jiří, Průzkumy památek 1/2000, ročník 7, str. 15-32)

August Sedláček v Hradech, zámcích a tvrzích království českého (díl 11, Prácheňsko) možná dává nápovědu a tvrdí také cosi velmi zajímavého:

„Nejapní badatelé připisovali postavení věže této Markomanům a zvali ji markomanskou, nevědouce, že Markomané byli národ nepokročilý a nečistý. Byli i někteří, kteří pokládali znaménka na kamenech jako písma. Dr. Legis Glückselig (asi roku 18541 podrobným pátráním přesvědčil se, že to jsou znamení kamenická.“

„Severně ohrazuje zahradu tuto hlízovátá věž a známá vůbec kaple Zvíkovská, která tu 1884 dobře podezděna. U paty pilíře, který se o jižní zeď kaple v prostředku opírá, našel se otevřený, ve skále tesaný, cihlami vyzděný, od severu k jihu směřující hrob. V jižním cípu této zdi objevil se hrob, při jehož otevření našla se soška Černá neb hlízavá věže a kaple na Zvíkově asi dva palce dlouhá, z tvrdého dřeva vyřezaná, kteráž snad nějakého apoštola představuje. Na zevnitřní, k jihu a východu obrácené zdi kaple spatřují se nad okny bílé, vykroužené a na širokých koncích ramen poněkud vyduté kříže, jejichž spodek v bodu, v němž se gotický oblouk lomí, do obložení okenného se tratí. Podobné kříže najdeš i na dlažbě v kapli. Srovnání všeho, co právě o místnosti této pověděno, vede k tomu, že tu býval prvotně nějaký hřbitov kterýž Švamberkové v zahradu proměnili, když nikdo již prvotní její účel nepamatoval.“

Že by za temnou energii mohl tajemný hřbitov, pohřebiště, o kterém už dnes nikdo neví?

O temných energiích na Zvíkově se Sedláček zmiňuje několikrát, nicméně je nepotvrzuje, pouze hodnotí fakta:

„Průjezd patří k nejozdobnějším toho způsobu vchodům. S obojí strany jsou na stěnách arkády v podobě trojlistu z pískovce vytesané a prutovým žlábkem olemované, ježto o 10 sloupků se podpírají. Sloupce vynikají ze čtverhranatých podnoží a dvojitých kulatých podvalů. Na podvalích jakož i na pískovcích arkád a klenby vytesána jsou rozličná znaménka. — Dvůr v paláci vyzdoben jest dolními horními ambity tak jako nějaký klášter; proto také V. Břežan o něm napsal: „Týž klášter (a kostelního okna četl kněz Benák letopočet 1551, a téhož roku vskutku trakt tento přeměňován a nová okna tesána. Také našel tu týž ctihodný popisovatel kamenickou známku. V přízemí spatřují se kromě vrat ozdobně v gotickém slohu sklenutých úzké okenice na způsob střílen původně k tomu zřízené, aby se stavení toto brániti mohlo. Vpravo od vrat jest nad starým okénkem následující plechovými dvířky chráněný nápis:

Léta 1597 já Jan Antonín Vlach, saused v městě Milívsku projednal sem se zde na zámku Zvíkově od urozeného p. p. Jana Jiřího z Švanberka na Ronšperku, Boru a Vorlíku, Jeho Milosti Císařské rady na tu obmítku okolo všeho zámku, též i uvnitř v zámku, a to dílo Boží pomocí všechno sem urovnal, přejinačil pomocí čeládky mojí. K tomuž pondělí na auterý před narození panny Marie v noci věřte jistě p. m. pokušení sem měl od zlého ducha takové, že mocí pode mnou tažen, tak hrubě užasl, až sem ven z komory utéci musel. Pán Bůh všemohoucí račiž nás sám všechny od takového duchci ostříhati.

Amen. „

SVATÁ ANNA NA MRTVÝCH KOSTECH

Tak trochu v jeho stínu stojí i tajemná kaple sv. Anny, postavená nedaleko odsud Jindřichem z Švamberka. Podle legend byly její základy položeny na místě staré poustevny. Ostatky mladíka uložené na jižní straně, podzemní chodba spojující kapli se Zvíkovem, tajemná záře vycházející z neznámé jeskyně pod kaplí – to vše jsou zkazky, které o tomto místě kolují. Kaple je pozdně gotická a pochází z let 1546 – 48. Cena její výstavby se pohybovala okolo 81 kop a dvou grošů, což pro srovnání byl v té době víc než roční plat nádeníka (1 kopa – 60 grošů). Co je ale nejzajímavější je znak na stěně kapličky. Křížek spojený s písmenem Z. Někteří ho považují za tajemnou šifru, která ukazuje na místo, kde ústí podzemní chodba. Tuto teorii podporuje i odchylka oltáře na jihovýchod. Dříve se zde říkalo „U svaté Anny na poušti“. Patrně proto, že vesnička okolo sčítala sotva devět chalup. Místní zde obdělávali svá políčka, která ale nebyla přístupná povozem, a tak veškerou úrodu museli vynášet v proutěných koších na zádech. Dodnes se pro toto místo dochoval název Kopaniny, odkazující na jeho původní účel. Život zde tedy byl víc než skromný, stejně jako původní vybavení kaple. Odtud k hradu Zvíkov jsou to zhruba dva kilometry. Jako místo pro vyústění tajné chodby ze Zvíkova dokonalé. Že tajemná šifra bude nejspíš další kamenickou značkou místní písecko-zvíkovské huti je nasnadě. Ostatně i Markomanka, tolik propíraná záhadology, nese stopy kamenických značek, které se objevují nejen tam, ale i třeba na píseckém mostě,nebo na místním kostele. Když si člověk značky na Markomance dobře prohlédne, najde tam jak písmeno Z, tak symbol kříže.