Tma se pomalu sklání nad Borotínským hradem a nehmotnou smyčkou obkličuje celý kraj. Někde v dálce houká sýček a mezi větvemi maliní šustí zvířecí tlapky. Je po dešti. Vzduch je ještě nasátý vodou a horkem končícího parného dne. Jsme hluboko ve středověku. V dobách, kdy ještě léta byla horká a rozpálená a střídaly je kruté dlouhé zimy. Lidé z okolních chalup pomalu rozsvěcují svíce a usedají společně ke stolu, aby se před spaním pomodlili a povyprávěli si pár starých příběhů, děděných z rodu na rod. O starém pohanském háji, kde lidé v minulosti uctívali temná božstva. O prazvláštním tvorovi, který na sebe bral podobu vlka a rozsápal každého, kdo mu přišel do cesty. O přízraku krvavé Magdaleny, jež si chtěla uchovat mládí tím, že si připravovala koupel z krve tří panen, které osobně sama podřezala. O duších zavražděných dívek bloudících hradem. A také o prokletém rodu a sexuálně velmi náruživé borotínské paní, která do lidových pověstí vstoupila jako Berta.
Borotínská paní jménem Berta (Perchta) prý kdysi skutečně žila a pro své sexuální choutky byla stižena prokletím, které pak po staletí pronásledovalo celý rod Borotínů. Berta milovala mladé muže a nedokázala se jich nabažit. A nezabránila jí v tom ani skutečnost, že byla vdaná. Jako manželku ji lidové vyprávění přisoudilo Mikuláši, někdy také Heřmanu Borotovi z Borotína. Pověst praví, že pánové z Borotína vlastnili panství již ve 12. století a pocházeli z rodu Vítkovců. (Podle německých stránek Schwarzenberského historického spolku by šlo Vítkovce dostopovat až do raného středověku, k německému rodu Schönhering –Blankenberg (dvě větve téhož rodu), který byl mimochodem také prokletý, a to za svou bezbožnost). Sexuálně náruživá šlechtična si nemohla pomoct a svého manžela podváděla tak dlouho, dokud ji nepřistihl přímo inflagranti. Za to jí proklál srdce dýkou a vyřkl strašlivou kletbu, která ji odsuzovala k posmrtnému bloudění po hradu do doby, než vymře celý rod. Nebojte se, netrpěla dlouho. Rod vymíral poměrně rychle, až dospěl k dramatickému konci.
Když předčasně zemřela manželka Zdeňka Borotínského, zanechala po sobě dvě děti – Jaromíra a Bertu (někde také Jeronýma a Aničku). Jaromír se jako tříletý ztratil chůvě u borotínského rybníka. Všichni ho oplakali a jeho zmizení přisoudili kletbě. Berta po čase dospěla v krásnou ženu, která měla neklidnou duši. Ráda prý bloumala po lesích, kde se cítila volná, daleko od společenských konvencí. Jednoho dne ji měli přepadnout lupiči, kteří by ji určitě zabili, kdyby se neobjevil neznámý rytíř. Jak už to v pohádkách bývá, rytíř Bertu zachránil a oba mladí lidé se do sebe zamilovali. Až do této doby je pověst romantická. Berta představí svého vyvoleného otci a následuje řada nešťastných náhod. Na panství přijíždí kupec a v rytíři poznává vůdce místních loupežníků. Rytíř na nic nečeká a bere nohy na ramena. V tom okamžiku mu cestu zastoupí Zdeněk z Borotína, Bertin otec. Rytíř ho v afektu probodne a uteče. Berta pak pod tíhou žalu páchá sebevraždu. Tato tragédie se traduje jako poslední příklad borotínské kletby. Na konci příběhu se dozvídáme, že záhadný rytíř byl ve skutečnosti Jaromír, kterého loupežníci unesli, když mu byly tři roky. Spáchal tedy smilstvo a otcovraždu. To ho dohání do hrobky rodu Borotínů, kde je také později nalezen mrtev. S ním pak vymírá celý rod i přízraky s ním spojené.
Napsat komentář