LEGENDA O DEVÍTI KŘÍŽÍCH
Je tomu už několik staletí, kdy se uherský koňský handlíř vydal Domašovskými lesy na pouť k domovu. Opuštěné stezky byly obzvlášť nebezpečné v noci, kdy se stávali rejdištěm různých lapků. Proto se lesu místní vyhýbali a málokdo by se odvážil do něj v noci vstoupit. Handlíř byla ale povaha mladá a nebojácná, proto si s tím nelámal hlavu. V klidu a pokoji podřimoval na kozlíku s bičíkem v ruce a zabalený do teplé kožešiny snil sladký sen o teplé večeři. Venku už bylo pusto a tma a chlad se pomalu vtíral pod kůži, proto si přitáhl houni blíže k tělu a jeho unavené oči zase oživly vytrženy zimou. Krajem se ozývalo jen houkání sýčka a klapot koňských kopyt po kamenité cestě. Všude kolem se v bledé měsíční záři míhaly stíny větví a dřevin, které zde rostly. Chvílemi zamžoural očima mezi stromy, protože se mu zdálo, jakoby jejich kmeny ovíjela nějaká zvláštní mlha. Že to nebyla mlha, ale několik krvežíznivých lapků zjistil za okamžik. To když poklidnou atmosféru lesa rozřízl tříštivý zvuk zbraně a handlíř se slabým výkřikem padl s kozlíku na zem. Bylo mu hned jasné, že byl přepaden a že loupežníci se s ním mazlit nebudou. A skutečně v okamžiku se objevila loupeživá horda neřestníků a zamířila rovnou k handlíři. Ten z posledních sil sepjal ruce k motlitbě a s očima prosebně upřenýma na vůdce lapků začal smlouvat o svůj život. To ho také patrně zachránilo, protože ucítil tupou ránu, a pak ho ovládlo sladké bezvědomí.
Takto ho později našel místní sedlák, který ho odvezl na svůj statek v Lesní Hluboké. Handlíř se zde kurýroval několik týdnů, a tak si mohl všimnout sedlákovy krásné dcery. A jelikož to bylo děvče krev a mlíko a ani jí nebyl handlíř lhostejný, začala mezi nimi vznikat osudová láska, která měla morbidní dohru. Semlelo se to asi tak, že sedlák lásce nepřál. Chudý uherský obchodník mu nevoněl jako syn bohatého souseda. Proto lstí handlíře poslal do světa se slibem, že když vydělá dost peněz, dceru mu dá. Sotva se ale rok s rokem sešel, chystal své nešťastné dceři veselku. Shodou okolností se v té době pro svou nevěstu vrací handlíř, nyní už bohatý a nedočkavý. Jakmile zjišťuje, že se jeho milá má vdávat, najímá hajného a vyzbrojeni šesti pistolemi a hned čtyřmi arkebuzami (dlouhá palná zbraň) čekají na svatební průvod, který má hned po oddavkách ve Velké Bíteši pokračovat Domašovickým lesem k Lesní Hluboké na nevěstin statek, kde je připravena honosná hostina. Handlíř má jasno. Zřejmě je fatalista, protože vybírá místo, kde byl kdysi přepaden on sám a kde ho našel sedlák. Zde s hajným a snad i nějakými komplici čekají na svatební průvod. Plán je jednoduchý. Všechny do jednoho zamordovat, jen nevěsta musí zůstat celá. Tu si handlíř pak vezme za manželku. Nu a jak řekne, tak udělá a výsledek určitě znáte. Mrtvý hajný, šílený handlíř, který následně páchá sebevraždu, povražděná svatba a do toho mátožný přízrak nevěsty, který nenašel klid ani po staletích. Na místě, kde se tragédie odehrála, bylo zasazeno 9 křížů a ty měli každých sto let chodit světit benediktínští mniši z nedalekého rajhradského kláštera. Naposledy byly prý kříže posvěceny 18. září 1887 opatem a prelátem Benediktem Kocianem. Důkaz o tom má být zaznamenán v kronice Lesní Hluboké. Problém je, že mi mniši nejen nic nepotvrdili, ale dokonce o nějakých Devíti křížích prý v životě ani neslyšeli.
Nedaleko Domašova se nachází úsek, zhruba třicet kilometrů dlouhý, který je proslulý smrtelnými nehodami. Jde o 161. kilometr nechvalně proslulé dálnice D1, v okrese Brno – venkov. Nejznámější krvavou historkou je ta o mladých novomanželích, kteří cestují z Brna do Prahy na Ruzyni, odkud se chystají na svatební cestu. Už samotný motiv blížící se svatby je provokativní, takže není divu, že auto nabourá a oba mladí lidé umírají. Když přijede záchranná služba, mladá žena ještě dýchá. S očima široce rozevřenýma zírá někam před sebe a neustále opakuje jednu větu. „Ona tam byla!“ Na otázku kdo odpoví neméně děsivě: „Nevěsta.“
Tak a teď babo raď:-) Křížů na fotografii je pouze osm. Je to proto, že ten, pod kterým je údajně pohřben vrah, neustále uhnívá. A skutečně v době pořízení fotografie ležel uhnilý na zemi.
Napsat komentář