Že Thrákové nebyli žádní puritáni není pochyb. Název „thrácká láska“ má maličko hanlivý význam. Všude v rodopském kraji je patrný otisk legend o slavném básníkovi Orfeovi a jeho manželce Euridice. Orfeus je jako thrácký bůh v Bulharsku oslavován při různých festivalech a dokonce zde mají i jeskyni, kterou měl sestoupit do podsvětí pro Euridiku a přivézt ji nazpět. To se mu nepodařilo, a tak prý hraním na lyru a krásným zpěvem vábil mladé chlapce k homosexuálnímu styku, který se pod pojmem thrácká láska zakořenil v celém kraji. Rozzlobené matky svedených chlapců prý nakonec Orfea ubodaly jehlicemi, ale zvyk už nikdy nevykořenily. Po této události prý zůstala dnes již místní atrakce – spojení s říší podsvětí – jeskyně s příznačným názvem Ďáblovo hrdlo nedaleko Trigradu.

Arabský historik a cestovatel šíleně krkolomného jména (Abú al-Hasan Alí ibn Alí al-Mas´údí) žil v devátém století. Proslavil se svými spisky, z nichž jeden přeložil do češtiny Ivan Hrbek pod názvem: Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Abú píše o kmeni karpatských Thráků – Agathyrsů, kteří se docela dobře mohli pohybovat i na území dnešního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tento kmen neuznával manželskou svátost, naopak „měli všechny ženy společné, aby, jsouce tímto způsobem mezi sebou příbuzní, řevnivostem a svárům zabránili.“ Agathyrsové (Skytové) měli být podle některých vytlačeni Kelty na sever, kde pak splynuli s našimi předky – Slovany kmene Vinidů. Pohanský kult se tedy mohl vesele šířit dál i později, v dobách násilné christianizace, čímž si naopak ještě získal punc tajemna a atraktivity. Vždyť co je zakázané, to je žádané nejvíce.

Jedním ze slavných thráckých bohů je Zalmoxis. Jak píše Jaromír Kozák ve své knize: “Nahlédnutí za oponu smrti“, Zalmoxis byl otrokem Pythágora. Od něho se naučil mnoho věcí a když získal svobodu, vrátil se do rodné Thrákie, kde později založil mysteriozní kult o nesmrtelnosti duše. Předcházet tomu měl údajně jeho tříletý pobyt v podzemní kobce, kde přežil bez jídla a pití. Místní ho už považovali za mrtvého a tak, když vystoupil z hlubin země živý a zdravý, získal ohromné množství přívrženců. O Thrákovi jménem Zalmoxis píše i Hérodotos a Platon, kteří ho porůznu ztotožňují s jinými, staršími bohy.

Nedaleko vesnice či malého městečka Ardino se nachází zajímavá a dosud nevysvětlená záhada: Orlí skály. Zde se údajně odehrával pohřební ritus, o čemž by měly svědčit výklenky vytesané do skal. Popravdě dodnes nikdo neví k čemu sloužily a proč si Thrákové dali takovou práci je zde vytesat. Tohle místo ale není jediné. Podobné výklenky jsou vytesané na všech možných místech, která mají co do činění s rituály. Spekuluje se o tom, že se do nich vkládali sošky božstev, nebo snad urny s popelem. Jejich skutečný účel je ovšem pořád zahalený tajemstvím.