Toto hradiště se nachází na Šumavě poblíž Nicova, směrem na Stachy a jde o nejvýše položené keltské hradiště u nás. Jedná se o obrovský komplex vystavěný Kelty záměrně tak, aby se časem celý rozpadl. Podloží, na kterém bylo hradiště (či svatyně) vytesané je značně nestabilní a velkou část stavby tak pohltilo kamenné moře nacházející se pod skalní stěnou. Mnoho záhadologů se domnívá, že šlo o stavbu kosmického významu, observatoří počínaje, naváděcí dráhou pro mimozemšťany konče. Další spekulují o krvavějším účelu – obětišti. Skutečnou záhadou je, že se na místě nenašla ani jediná archeologická vykopávka. Obří hrad má sice svůj obětní kámen, ale o jeho funkci se dnes značně pochybuje. Nachází se na skalním ostrohu těsně u srázu. Jsou v něm vyryty podobné jímky, které jsem ve větší míře viděla na Beglik Tash. Podle legend se zde tedy pořádaly krvavé obřady, což by bylo praktické vzhledem k umístění kamene. Oběť pak kněží mohli svrhnout rovnou ze srázu. Ale dost romantických úvah. Je otázka, zda tomu skutečně tak bylo. Jímky stejně tak mohly sloužit k odtoku vody, nebo jiné tekutiny. Diskutovalo se také o strážním účelu – na nedaleké řece Losenici se těžilo zlato – útočišti, nebo ochraně nějaké obchodní stezky.

Nedostatek archeologických důkazů sídelní činnost spíš vylučuje, takže se mnozí přiklánějí k sakrálnímu významu místa. To podporuje i zajímavá teorie: bránu do jiného světa představuje zajímavý dolmen na severu, kudy se snad procházelo do duchovní sféry (sakrální zóny) a pokračovalo se skrze akropoli až k východu, kde je umístěn obětní kámen. Na druhou stranu existuje i teorie, že zhruba v polovině 1. století př.n.l. došlo ke kolapsu obchodu mezi keltským prostředím a Římskou říší v důsledku vytlačování Keltů jinými kmeny (Dákové, Germáni), a tak se keltští obchodníci z různých koutů Evropy začali stahovat do příznivějších míst. Například kmen Helvetiů z dnešního Švýcarska v roce 58. př.n.l. zničil svých 12 oppid a vypálil cca 400 vesnic, než se vydal na tažení do Galie. (Chtěli tudy projít do keltských provincií. To jim ale nedovolil Julius Caesar a v roce 58. př.n. l. je porazil.) Možná, že podobný osud potkal i obyvatele Obřího hradu.

Kelty uchvacoval neproniknutelný les. Obzvlášť dub jako posvátný strom hrál v jejich rituálech důležitou roli. Znalosti si předávali ústně, skrze učení jejich kněží – Druidů. Možná proto existuje tak málo informací o jejich rituálech. Zasednuto měl na ně určitě Gaius Julius Caesar, který se o nich zmiňuje ve svých “Zápiscích o válce Galské”: „Od věčnosti mají háj, který nikdo nezneuctil. V něm nevládnou prosté zdi svatyní ani nymfy, ale dík barbarskému obřadu jsou to památníky bohů, stély pokryté krutými oltáři a posvátný strom omytý lidskou krví.“

Obří hrad nese hrdě svůj název podle pověsti o obrech, kteří zde kdysi žili.  Údajně se scházeli se svými příbuznými žijícími v Albrechticích na Sedle, kde bylo objeveno další keltské hradiště. Společný oltář prý měli na Mouřenci. Ten je sám o sobě temný dost i bez obrů, ale o tom někdy příště.