Kdo by ho neznal! Místo nechal přetvořit na okultní sídlo SS Heinrich Luitpold Himmler, říšský vůdce SS a zároveň ministr vnitra, šéf gestapa, velitel Waffen-SS. Nutno podotknout, že k okultní tématice byl veden už od dětství. Narodil se 7. 10 1900 v Mnichově uznávanému gymnazijnímu učiteli jako druhorozený syn a jeho školní výsledky tudíž byly jen a pouze kladné. Vystudoval sice s pochvalou, ale už tehdy kvůli nemoci dost zameškával. Byl to právě jeho otec, kdo v něm už v dětství vzbudil zájem o germánskou mytologii. A bylo to patrně chatrné zdraví, co mu vzalo sebevědomí. V prosinci 1919 se stal členem katolicky orientované Bavorské lidové strany, ze které vystoupil po čtyřech letech. Tehdy se stal novým členem začínající bavorské strany NSDAP. V první světové válce Heinrich nebojoval, protože nebyl přijat pro špatný fyzický stav. To ho trápilo a nakonec s pomocí otce byl přijat na důstojnickou kadetku císařské armády. Než však stačil dokončit výcvik, válka skončila a Heinrich si ani nevystřelil. A bylo zaděláno na slušnou psychózu.

Po válce se věnoval četbě antisemitských článků a okultních knih. Ještě dávno předtím, než se Hitler dostal k moci, působil v Německu fanatický blázen jménem Karl Anton(von) List (1848–1919). Byl to syn obchodníka, člověk posedlý runami a jejich významem, který si přidělil aristokratický přídomek „von“. Sám o sobě věřil, že je posledním z řady nordických mágů – modrookých a světlovlasých válečníků známých jako Armanen nebo Armanenschaft (podle náčelníka kmene Cherusků Arminia, pozn. aut.). A právě jejich vizáž se později stala předpokladem pro vznik nové „čisté“ rasy. Von List je vnímán jako pangermánský mystik a nutno dodat, že byl nařčen z praktikování
sexuální satanské magie. Přitom však stihl hlásat návrat k přírodě a Wotanovi (vládce bohů, pozn. Aut.) a napsat svou první okultní studii Das Geheimnis der Runen (Tajemství run). Tradice Armanenschaftu podle Lista přežívala v tajných rytířských řádech a hlava boha Bafometa, údajně (dnes se už ví že je to blbost) uctívaného templáři, měla podle von Lista být ve skutečnosti maltézský kříž vzniklý navrstvením a zkosením pravo– a levotočivých svastik.
Bohužel von List nebyl jediným fanatikem Německa, možná právě proto dokázal založit Ariosofistické hnutí založené na podivných teoriích ještě podivnější Heleny Petrovny Blavatské a tím okouzlit i Hitlerovu pravou ruku (Heinricha Himmlera).
Ariosofisté sloučili lidový (völkisch) nacionalismus a rasismus s okultními názory této Ukrajinky a zrno zla bylo zaseto.

SS je zkratkou názvu Schutzstaffel. Na těchto oddílech nebylo nic vznešeného ani rytířského, přesto podle jejich vůdce Heinricha Himmlera, byli členové tohoto oddílu rytíři reinkarnovaní z teutonských válečníků, jejichž hlavním cílem bylo vyhladit všechny podřadné rasy (zejména Židy a Slovany) a zachovat pouze tu jedinou, árijskou. Za oběť těmto jednotkám padlo kolem 14 milionů lidí, mezi nimiž bylo i přibližně půl milionu Němců. Šlo o občany zaměřené proti systému, homosexuály a zdravotně postižené. Heinrich Himmler velel těmto jednotkám, čítajícím okolo 200 členů, už v pouhých 28 letech. Během čtyř let se tyto jednotky rozrostly na 50 000 členů.

„Jeden princip musí platit pro muže z SS bezvýhradně; musí být čestní, slušní, loajální a přátelští jenom vůči příslušníkům vlastní krve, vůči nikomu jinému. Co se stalo Rusům, co se stalo Čechům, je mi absolutně lhostejné. Stejně dobrou krev, jako je naše vlastní, kdyby byla i mezi jinými národy, pro sebe získáme, bude-li to nezbytně nutné tak, že jim sebereme děti a vychováme je mezi námi.“
(Roland Paul: Nacisté a okultismus; jeden z Himmlerových „zákonů“).

Heinrich tehdy pojal za důležitou myšlenku určit nějaké vhodné sídlo pro lidi čisté rasy, jakými členové SS byli. Údajně pověřil i jasnovidce Wiliguta, který měl nahlédnout do minulosti a určit tak vhodné místo. A tím se stal (patrně pro svůj tvar) trojúhelníkový hrad Wewelsburg, (původně tvrz z roku 1123, později přestavený jako doplňkové sídlo biskupů z Paderbornu v letech 1603 – 1609 ).

Hermann Bartels (Himmlerův architekt) chtěl, aby se z objektu stala Reichsführerschule SS – jakási škola pro nordické bojovníky, Měli se tu vyučovat kurzy pravěku, mytologie a archeologie, ale tato myšlenka nebyla nikdy dokončena. V roce 1941 přišel s přesným plánem hradu:

“Výchozím bodem pro celou konstrukci s centrem severní věže hradu Wewelsburg, je půdorys, který tvoří rovnoramennný trojúhelník. Kolmo z tohoto rovnoramenného trojúhelníku bude běžet hlavní komunikace v délce dvou kilometrů a to severozápadním směrem k hradu. Bude navržena jako hlavní třída se čtyřmi řadami stromů. Na jihu se spojí s přístupovou cestou Reichautobahn Rhynern-Kassel. Celý prostor o poloměru 430 m bude uzavřen zdí s 18 -ti věžemi. Osada SS se nachází na severozápadě, skutečné jádro obce na severu a kasárna SS západně od areálu hradu. Exkluzivní rezidenční předměstí pro hodnostáře SS je plánováno mezi kasárnami a samotnou obcí”.

Na Wewelsburgu nejprve vznikl koncentrační tábor Wewelsburg-Niederhagen, jako pobočný tábor Sachsenhausen u Berlína. V něm byli nejprve umístěni zločinci, kteří měli pomáhat se stavebními pracemi. Pro časté útěky byli nakonec nahrazeni skupinou Svědků Jehovových, kterým jejich víra útěk zakazovala. Později, už za války, zde byli integrováni i cikáni a ruští váleční zajatci a tábor byl opatřen krematoriem v němž zařvalo na 1300 duší. Prvním velitelem zde se stal Manfred von Knobbelsdorf, který se do bytu v jižním křídle hradu záhy přestěhoval se svou rodinou. V té době se zde začaly konat i svatby důstojníků SS, kterým Himmler zakázal křesťanskou svatbu. Potenciální manželé však museli nejprve předložit důkazy o čistotě své árijské krve na základě genealogických tabulek. Von Knobbelsdorf také zrušil křesťanské svátky a nahradil je obřadem letního slunovratu. Toto datum najdete i na vystavených prstenech v muzeu.

V roce 1943 byly plány náhle zastaveny, a tak se stihla okultně upravit pouze severní věž evidentně inspirovaná legendou o králi Artušovi. Té vévodí kulaté ohniště, (není doloženo, někde se píše i o stole, ale uprostřed je patrná trubka) kolem nějž je rozestaveno 12 betonových sedátek, jakožto dvanáct znamení zvěrokruhu, na něž usedal stejný počet členů Hitlerova sboru včetně Heinricha Himmlera. Údajně měla v budoucnosti sloužit i jako Himmlerova krypta. Tady probíhaly porady a hromadné meditace. Na stropě v místě nad ohništěm se nachází klenební svorník či komín ve tvaru hákového kříže, který je fyzicky propojen s místností nad touto komnatou – slavnou Himmlerovou pracovnou jíž vévodí ještě slavnější „černé slunce“, které je ve skutečnosti zelené. Podlaha byla vyložena dlaždicemi opatřenými různými symboly, které dnes již nejsou patrné. Aby toho nebylo málo, odehrávaly se ve sklepení pod tímto prostorem tzv. křty krve (Bluttaufe), což byly rituály sloužící k přijetí nových adeptů, a také zde prý byla spalována těla padlých „rytířů“ , jejichž popel sypali do dvanácti schránek umístěných podél zdi kruhové jámy. Logiku by to dávalo, protože dvanáct je i sloupů v Himmlerově pracovně nad těmito dvěma místnostmi. Stejně tak měl být koncipován i konferenční sál SS, který plánovali postavit nad pracovnou, ale ten nebyl nikdy dokončen.

Celé toto divadlo mělo jediný smysl, a to přípravu k uvědomění si vlastní výjimečnosti a nadřazenosti. Novicové se po přijetí do „bratrstva“ stávali nadřazenými bytostmi, nad nimiž žádný soud neměl pravomoc. Takže dle tehdejšího mínění skutečnou elitou.

Proto byly požadavky pro zasvěcení do SS velmi přísné. Uchazeči
museli dokázat svůj čistý árijský původ až do roku 1750, u nižších šarží stačilo, když prokázali, že jejich krev nebyla znečištěna krví židovskou. Výjimkou byli Hitlerovi oblíbenci, u nichž existovalo podezření, že měli židovské předky. Vysvětlení bylo prosté – Židy v nich překonal jejich intelektuální duch. Tím ale
tato groteska nekončí; když byl uchazeč přijat, musel jako novic projít dlouhým tréninkem a indoktrinací. Během této doby nosil novic uniformu bez límcových výložek, protože ty byly každoročně udělovány spolu s průkazem SS v den výročí mnichovského puče z roku 1923, nebo v den Hitlerových narozenin. Když se novicové dostatečně naučili krédo SS, procházeli obřadem, kde se zavázali Hitlerovi slavnostním slibem. Potom je čekala povinná služba a teprve poté byli zmocněni nosit řádné označení SS a obřadní dýku zdobenou dvěma runami sig (runy moci a vítězství), která měla jejího nositele chránit. Před rokem 1939 k magické ochraně nositele ještě patřil prsten s umrlčí lebkou, jenž byl později v průběhu války udělován už jen velitelům, kteří měli vyšší hodnost déle než tři roky. Těchto prstenů udělil Heinrich Himler přes 5 000 kusů a byly navrženy duchovním otcem symboliky SS Karlem Mariou Wiligutem přezdívaným Weisthor. Uchovávány měly být právě na Wewelsburgu.

Obergruppenführersaal – Himmlerova pracovna se zmiňovaným Černým sluncem se nachází o patro výš. Dříve zde prý dominovala obrovská okultní knihovna jejíž zlomky lze nalézt v místním muzeu. Velmi nás zklamalo, jak Němci muzeum pojali. Zatímco v první části naleznete místnosti s vystavenými artefakty, které lze libovolně fotit, severní věž je zde tabu. Focení je zakázáno pod pohrůžkou pokuty, všude vás sleduje oko kamery a Černé slunce se stalo jakousi reklamou na Ikeu (viz. Foto). Po celém obrazci jsou rozestavěny sedací pytle a nedej bože, aby se člověk snažil obrazec odhalit! Okamžitě jste upozorněni na to, že tohle se tady nesmí. Ale nedalo nám to, abychom si ten rituál okolo něho nevyzkoušeli:

Černé slunce bylo jakousi branou do jiné sféry, kam směl vstoupit jen árijský bojovník. Ten se tímto vstupem samovolně povýšil na piedestal Boha. Jeho symbolem jsou dvě protichůdné svastiky – tzv. „Kolo přechodu“. Levá značí vstup do jiné sféry a pravá zase návrat zpět. Stačí se jen v tomto směru projít a trochu si zameditovat. Kupodivu nás nikdo nevyhodil a my tak máme zase další zážitek. Na to, že necítíme energie, tady nás brnělo snad všechno a člověk má stísněný pocit. To samé bylo patrné i v kryptě s ohništěm, kde (jak jsme se později dozvěděli) se v 70. letech hojně provozovaly satanistické rituály.

Hrad nakonec nesloužil svému účelu nikdy. S koncem války nařídil Himmler hrad vyhodit do povětří. Jelikož se blížili Američani a neměli dostatek munice, byla odpálena pouze jihovýchodní věž. Zbytek hradu byl zapálen a zbyly z něho jen obvodové zdi. Opraven byl rychle, už v padesátých letech zde byla otevřena ubytovna pro mládež a muzeum. Oprava severní věže proběhla v letech 1973 -74, v roce 1982 je pak místo prohlášeno válečným památníkem a ojedinělou expozicí, která i přes svá omezení nemá v Evropě obdoby.

PRAKTICKÉ INFORMACE

+ Cesta je to daleká, a tak je docela příjemné zjištění, že muzeum je ZDARMA.
+ Přímo v hradě se nachází studentská ubytovna, nedaleko se dá ubytovat třeba v Paderbornu. My bydleli v Road House hotelu poblíž dálnice, který je nejen cenově přijatelný, ale i nádherně stylový.
– Pokud byste měli chuť se toulat kolem hradu, tak to možné není. Hrad je obehnán plotem a probíhají tam stavební úpravy.
– Samotné muzeum nás zklamalo. Sice zde jsou zajímavé předměty, ale strach z propagace nacismu je tak zřejmý, že ze skutečného hradu neuvidíte téměř nic.
– Všude vás sleduje oko velkého bratra, a tak se bojíte skoro i uprdnout.

Pokud tedy vyrazíte na Wewelsburg, doporučujeme to propojit s dalším výletem někde po okolí.

ZAJÍMAVOST

Záhad a temnoty je okolo Wewelsburgu víc než by se mohlo zdát. V roce 1936 měl nedaleko odsud havarovat mimozemský letoun, který byl nakonec i s mimozemšťany převezen právě na tento hrad. Odsud prý pramení zvláštní technologie, toliko omílaná v různých článcích a na tu dobu nevídaná. Právě odsud měl čerpat i Hans Kammler, důstojník Waffen SS a šéf několika nacistických továren, včetně těch podzemních, pod jehož vedením vznikly známé rakety V1 a V2.