PĚT MILIONŮ RAKOUSKÝCH ŠILINKŮ
Přesně tuto částku nabídl v roce 1984 jistý Danny Douglas československému velvyslanci ve Vídni za to, že ho nechá pátrat po pokladu ukrytém nacisty na našem území, který by si pan Douglas po případném nalezení odvezl ze země. Nepokrytá drzost? I takhle se kdysi kšeftovalo. Naštěstí se projevil zdravý rozum a taky trochu pravá česká povaha té doby, takže se věc pořešila dvojmo. Na jedné straně se s panem Douglasem vyjednávaly podmínky, na strašně druhé pověřilo ministerstvo vnitra kriminalisty Čmolíka, Dvorského a Maryšku, aby tajně pátrali po něčem, patrně starožitnosti, kterou tu nacisté ukryli. Podařilo se zjistit, že jeden takový předmět existuje, byl koupen ve 13. století a měl by být ukryt asi 100 km od Norimberka. Pátralo se všude možně, po archivech, v kronikách, po pamětnících. Nakonec to nevydržel pan Douglas, který začal být nervozní z neustálého prodlužování podpisu smlouvy a do Čech přijel osobně. To kriminalisty donutilo jednat. Vytipovali několik míst, z nichž jedním byl zámek v Bečově nad Teplou, sídle rodu Beaufort-Spontin. Hraniční kontrola potvrdila, že v lednu 1985 na jeden den překročil hranice u Rozvadova Max von Croy, zeť Beaufort-Spontina. Archivářka pak v knize Antona Gnirsche „Topografie uměleckých památek v Československu“ našla, že by se na zámku Bečov měla nacházet románská skříňka na relikvie sv. Maura. A záhada začala nabývat jasný obrys. Do Bečova se vypravili kriminalisté s detektory a krumpáči, a 5. listopadu 1985 byl učiněn objev století: Relikviář svatého Maura. Tato skříňka má neocenitelnou hodnotu, a dokonce se říká, že stejně vzácná jako korunovační klenoty.
Uvnitř skříňky se našly kosti (jak jinak, když to byl relikviář) údajně několika světců. Otázkou ale je, kterých. Podle autenticit mělo jít o svatého Timoteje, svatého Maura a svatého Jana Křtitele. Minimálně první rozpor je v tom, že svatých Maurů bylo několik. Ten nejznámější žil kolem roku 500 n.l. a byl to benediktin, který měl moc uzdravovat. Jenomže na výjevu na stěnách relikviáře je zobrazen se svatým Timotejem, jak Maurovi žehná. A ten zase žil o čtyři století dříve! Po roce 860 se objevil ve Francii rukopis, který tvrdil, že je přepisem vyprávění příběhu svatého Maura, který měl založit opatství v městečku Glanfeuil u řeky Loiry. Po tři sta letech věc nedoložitelná, přesto bylo ale Glanfeuil přejmenováno na Saint-Maur-des-Fossés. Řeholníci se nazývali Maurini, tedy mniši svatého Maura. Z toho vyplývá, že Maur bylo jméno poměrně časté a mohlo jich existovat hned několik. Ještě v roce 1792 bylo ve Francii upáleno kolem čtyřiceti mnichů sv. Maura včetně jejich opata. Nakonec problém vyřešil římský kalendář, který zkonstatoval, že sv. Maur z Glanfeuil není totožný se svatým Maurem, žákem sv. Benedikta. Také svátky slaví oba Maurové jinak. Římský Maur 5. října a francouzský Maur 15. ledna. Docela logicky se z toho dá vydedukovat, že Francouzský Maur mohl klidně být následovníkem toho Římského.
Historie relikviáře spadá do první čtvrtiny 13. století. Tehdy v benediktinském opatství sv. Jana Křtitele ve Florennes na území dnešní Belgie získal tamější biskup Gérard de Rumigny z francouzské katedrály v Remeši řadu relikvií, mezi nimi i ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Timoteje a sv. Maura. Právě pro ně nechal zhotovit luxusní relikviář v podobě bohatě zdobeného sarkofágu. Pokud tedy získal ostatky sv. Maura z Francie, je otázkou, o kterého světce se vlastně jedná. Po zrušení kláštera v roce 1798 byl relikviář uložen v místním kostele, po několika letech nabídnut k prodeji, a tak se dostal do rukou vévody Beauforta a tím i do Bečova nad Teplou. Poslední z rodu Beaufortů jej před útěkem z Československa ukryl na symbolické místo – pod podlahu hradní kaple, kde byl také později nalezen.
Bečov tedy není místo prokleté v pravém smyslu, ale rozhodně tajemné s dobrodružnou historií A pokud by vám nebojácná duše přece jen nedopřála klidu, můžete se vydat po stezce odsouzenců na místní Šibeniční vrch, kde je ukryta kruhová šibenice. Jde o místo údajně oplývající černou magií. Vstup do kruhu není doporučován ani dnes, po několika staletích od posledních poprav, jejichž fluidum se tu vznáší dodnes.
Napsat komentář