Kámen zjevení, jak je také nazýváno obsidiánové zrcadlo, je prastarý náboženský artefakt, který používali staří Inkové a Aztékové. Občas bývá označováno jako Dýmající zrcadlo, protože obsidián je ztuhlé sopečné magma. S tímto prvkem je spojován yukatánský hlavní bůh Tezcatlipoca, který byl bohem války, čarodějnictví nebo Země. Bývá zobrazován jako jednonohý (o nohu přišel při boji se Zemskou Nestvůrou), přičemž chybějící končetinu doplňuje had, nebo právě obsidiánový kámen. Tezcatlipoca je pánem Dýmajícího zrcadla a právě díky němu může nahlížet do všech časů a dimenzí. Domorodci pro něj měli dokonce svůj vlastní název: Hlachiayaque – Místo, které On hlídá. Tato zrcadla se objevují už v 6 století př. n. l. a jejich úcel je zahalen tajemstvím. Přesto existují po staletí prý až dodnes a jedno má být ukryté i u nás. Jak je to možné?
V roce 1580 se vrací se španělskou kořistí korzár Francis Drake a královna Alžběta I. jej laskavě přijímá i navzdory protestům španělského velvyslance. Aby také ne! Válka se Španěly je na spadnutí a kapitán s sebou veze tučnou sumičku. Francis Drake musel být borec. Hotový „El Draque“ , jak by řekli Španělé. V roce 1577 vyrazil s pěti loďmi někam k Tichému oceánu a za rok už měl jenom jednu. Přesto se dostal až k pobřeží Jižní Ameriky a cestou se mu podařilo slušně napakovat. Jak? Dobrodruh brázdící nezkrotné vody oceánu byl totiž tak trochu pirát, a tak si rád zpříjemňoval cestu přepadáváním španělských lodí. V tomto případě mu ale není co zazlívat, protože Španělé v té době zase vydrancovali Jižní Ameriku a vyvraždili místní obyvatele, takže dobře jim tak. S pádem Inků a Aztéků došlo k vyrabování veškerého jejich bohatství, které pak ze španělských lodí uloupil Drake a přivezl královně do Anglie. Toliko tedy k cestě Inckého a Aztéckého bohatství přes oceán.
V té samé době se na anglickém dvoře objevuje jistý Edward Kelly. Známe ho všichni, médium hovořící s duchy a kámoš Johna Dee, dvorního astrologa, alchymisty, astronoma a matematika královny. Dee je vědec každým coulem, uznávaný a dosahující neuvěřitelných výsledků. Přesto je mu to málo a zničeho nic se obrací k další, i když poněkud choulostivé vědě – magii. Nabízí se otázka: Co ho k tomu vedlo? Odpověď je nasnadě. Dee získává poselství díky znalosti prastarého Henochiánského jazyka, kterým údajně komunikují andělé, a předmětu, připomínajícímu kus obsidiánu, který nazývá zrcadlem. Předmětu, ke které se musel dostat teprve nedávno, protože dřívější zmínky o něm neexistují. Kelly mu slouží jako médium předávající zprávy od andělů. Jak přesně to fungovalo nevíme, každopádně společně s Kellym vytvořili silnou věšteckou dvojku, která neměla obdoby.
Dee se zřejmě osvědčuje jako zdatný poradce a královnin pomocník, protože je roku 1583 vyslán do Evropy společně s Edwardem Kellym a jejich rodinami. Důvod je dodnes nejasný , ale předpokládá se, že cílem bylo vetřít se do přízně císaře Rudolfa II. a ovlivnit ho v neprospěch Španělů. To se moc nepodařilo, Rudolf II. Si spíše oblíbil Kellyho (čert ví proč) a Dee je v roce 1586 vyhoštěn z Čech. Z nějakého důvodu usiluje o návrat, a to tak mocně, že se mu podaří přesvědčit Viléma z Rožmberka, aby mu poskytl úkryt. A překvapivě kontaktuje Kellyho, který se ho ani brvou nezastal a stále se těší králově přízni (ono všeho dočasu, víme jak skončil).
A právě na jednom z Rožmberských zámků, Českém Krumlově, v tzv. Maškarním sále visí obraz s vyobrazením legendárního černého zrcadla, které Dee vlastnil. Dee je v roce 1588 na příkaz královny Alžběty I. povolán zpět do Anglie. Následně přichází o manželku a o děti díky vlně morové epidemie a uchyluje se na své sídlo Mortlake nedaleko Londýna, kde také v roce 1609 umírá. Zůstává po něm tajemné černé zrcadlo, ale kam se podělo?
Dee věřil, že existuje vesmírná harmonie, jíž je možné dosáhnout pomocí matematiky, symbolů a znalostí tajných nauk. Ať už to bylo jakkoliv, Dee zemřel a alchymistické horečce učinil přítrž Petr Vok, který se po smrti bratra Viléma z Rožmberka ujal panování nad všemi jeho statky. Alchymisté byli pomalu rozprášeni a po jejich přítomnosti zůstává jen řada nezodpovězených otázek. Za třicetileté války Švédové vyloupili skoro celou sbírku Rudolfa II. Proto muselo být zrcadlo uschováno (pakliže skutečně existovalo). Stopa vede k Jakubu Krčínovi z Jelčan, který byl vrchním správcem rožmberského majetku. Pak se objevuje v pověstech na počátku 20. století na Vimpersku, bývalém panství Petra Voka. Podle místních pověstí se mělo dědit z generace na generaci v jedné měšťanské rodině ve Vimperku. Společně se zrcadlem si měli její členové předávat i znalosti, jak s ním zacházet, aby fungovalo k plné spokojenosti. V rodině sedláře byli také posledními, kdo s ním uměli zacházet.
Povídá se, že když majitel posledního zrcadla umíral, poručil své ženě, aby rozdělala v plotně veliký oheň, že musí to zrcadlo spálit dříve, než si pro něho přijde smrt. Před smrtí do něj naposledy pohlédl – co viděl, neřekl nikomu – a pak žena musela zrcadlo hodit do ohně. Když se zrcadlo roztavilo v ohni, dotyčný pokojně zemřel.
Otázkou ale je, jestli by dotyčná skutečně takový poklad byla ochotna zničit. A i kdyby – jaká by musela být teplota v plotně a jak dlouho by musel dotyčný umírat, aby se obsidiánové zrcadlo mohlo zcela roztavit?
Pokud by někdo vlastnil takové zrcadlo, musel být neskutečně mocný. S mocí roste chuť takže nevěřme, že by byl jen nenápadným měšťanem – střední vrstvou. A věřte nebo ne – Rožmberkové vlastnili Vimperk v letech 1554-1601, tedy v době Johna Dee. Stopu po nich zanechává pětilistá růže umístěná na vstupní bráně. Možná to má trochu alchymistický význam. Růží naznačovali alchymisté labyrint, tajemství a mlčení. Utajeno musí býti to, co jest pod růží řečeno . Anebo má snad být utajeno to, co je ukryto kdesi za zdmi prastaré brány?
Ostatně bránu mají střežit i andělské runy – ale to už by bylo těch andělů nějak moc. My prozradíme, že se jedná o letopočet přestavby, ale kdo ví? Andělský jazyk, andělské runy a andělská nejistota, zda je to všechno pravda nebo ne:-)
Napsat komentář