CO VIDĚL TABÁKOVÝ PETR
Je devatenácté století. Na Šumavě je zrovna krásná vlahá letní noc. Jezero mlčí do všekralujícího ticha, ani vlnka nešplouchne, ani stéblo trávy rostoucí na břehu se nepohne. Tabákový Petr, legendární pašerák předválečné doby, tiše našlapuje. Nemá strach, že by byl dopaden. Ví, že k Prášilskému jezeru se v noci málokdo odváží, ale nechce rušit klid noci. Na zádech má batoh s oblíbeným tabákem Brasil, za který utrží slušnou sumu. To, že ji prohýří v hospodě nebo prohraje v kartách, ho nijak netrápí. Vždyť zítra je také den. Zrovna prožívá šťastné období. Je zamilován až po uši a jako vždy nedokáže myslet na nic jiného než na svou lásku. Ženy byly vždycky jeho prokletím, ale nijak ho to netrápí. Svoboda, les a myšlenky na lásku v něm navozují pocit dokonalého štěstí.
Možná právě proto si zpočátku nevšimne, že se vody jezera pomalu rozevírají. Až když záře vycházející z něj protne tmu jako kopí, zastaví se, přikrčí za keř a s úžasem sleduje tisíce světel vyplouvajících z hlubin vod. Ví, že jsou to duše mrtvých, světýlka, s nimiž si není radno zahrávat. Dokáží člověka v okamžiku roztrhat nebo ho spálit na troud. Skoro nedýchá a nepohne se, ani když se z hlubin vod ozve srdceryvný nářek. Spolu s tímto „orchestrem“ se na povrch vynoří panna tak čarokrásná, že Petr v okamžiku zapomene na novou lásku i ženitbu, kterou si v duchu maloval. Panna se usmívá, oděná jen do průsvitného roucha působí jako zjevení. Otevírá náruč, smyslně pohybuje rty v nesrozumitelném šepotu. Až po chvíli si Petr uvědomí, že ho láká k sobě. Skoro na její výzvu reaguje, zvedne se, ale vzápětí mu dojde, že když bude pannu následovat, bude to konec jeho cesty. Proto odolává mámení
krásné panny až do ranních hodin, kdy fenomén zmizí. Teprve pak se vydá na cestu do své rodné vesnice a zapřisáhne se, že kolem Prášilského jezera už nikde neprojde. Svůj slib dodrží.
Tabákový Petr byl známý hlavně jako dodavatel jemného šňupavého tabáku s názvem Brasil. V té době byl lidmi velmi žádaný, nebylo také divu, tabákový patent Marie Terezie z roku 1765 nedovoloval zákonné držení tabáku ani volný obchod s ním. Proto Petr nestíhal vyřizovat objednávky. Ač na mnohé působil jako legendární hrdina, byl spíše menší, podsadité postavy. Měl ostře řezaný snědý obličej rámovaný bílým plnovousem, pronikavé hnědé oči, husté obočí a velikou jizvu na čele. Dokonalý prototyp kriminálníka. Ale přesto prý byl velmi silný a v jádru dobrý člověk, který neubližoval ostatním. Jeho slabostí bylo, že co vydělal, dokázal během jednoho večera prohrát v kartách. Holdoval hře v karty, zejména hrál „Jedenadvacet“, a ještě o trochu víc miloval ženy. Často prohrál i svoje boty, ale dluhy vždy brzy splatil. Jeho profese evidentně nesla.
Brasil nebo také Brisil se pašoval z bavorského Heilig Blut, stával 30 haléřů za kus, který měřil zhruba osm centimetrů. Jeho obliba byla v 19. století veliká a někteří obchodníci jej vyráběli podomácku ve speciálně upravených nádobách. Přidávaly se různé ingredience pro lepší ostrost a chuť – vepřové sádlo, sušené švestky, mouka, pepř, vápno, dřevěný popel, někdy i troška kůry ze stromu. Obecně platilo, že čím je tabák odleželejší, tím je lepší. Mohlo mít kouření tohoto tabáku vliv na to, co Petr u jezera viděl? Dost těžko. Jako pašerák si nemohl dovolit na sebe upozornit kouřem a už vůbec by neriskoval požití alkoholu. Musel být obezřetný a opatrný.
O Prášilském jezeře se říká, že v něm sídlí duše sebevrahů, kteří zde zahynuli. Patří mezi ně i záhadná panna?
Ke své jizvě přišel Towok Peter nebo Pedr, jak se mu také přezdívalo, v Dlouhé Vsi roku 1888. Tam ho našli v ranních hodinách místní lidé s proraženou lebkou a v bezvědomí. Až přivolaný lékař konstatoval, že žije. Za šest týdnů byl zase na nohou a na zranění si nesl památku v podobě jizvy na čele.
Bylo snad poranění, které utrpěl, závažnějšího rázu? Takového, že mohlo způsobovat halucinace?
Později Petr emigroval do Ameriky, kde se díky nějaké ženě zapletl do nekalých obchodů a napsal údajně dopis rakouským úřadům, ve kterém označil jména několika pašeráků a také prozradil jejich trasy
a skrýše. Tehdy došlo k mnoha zatčením a odsouzením zločinců, za nimiž stálo udání Tabákového Petra. Nedošlo mu, že v Americe díky nekalostem dlouho nepřežije a bude se muset vrátit do Čech. Když tak učinil, čelil nejen pomstě pašeráků, ale i úřadům, které ho chtěly dopadnout. Zakotvil poblíž Rejnštejna v malé chatce u Otavy, ale obchody už nešly jako dříve. Zemřel vlivem vyčerpání roku 1913 na některé ze zdejších silnic. Spolu s sebou si vzal do hrobu i tajemství Jezerní panny.
Napsat komentář