Vlastně jsme na ten příběh narazili náhodu v knížce Jiřího Padevěta. A
tak jsme se tam vydali. Horní Moštěnice je malá víska nedaleko Přerova.
Vytéká zde hned několik léčivých pramenů. Nejznámější je pramen Hanácké
kyselky přezdívaný Moštěnka, který vytéká hned u silnice, nad níž se
tyčí vrch nazývaný Švédské šance se smutným křížem na místě tak temném,
až nás mrazí. Ale nebudeme předbíhat. Aroma Moštěnky je nezaměnitelné,
to můžeme potvrdit😊,
takže patrně neminete. Název vesnice je odvozen od slova moštění –
tedy vyztužování bahnitého dna proutím. Horní potom odkazuje na staré
jádro vesnice, které se nacházelo na západním i jihozápadním svahu
Švédských šancí. Místo nemělo pěknou historii už za švédských válek, kdy
se zde měli utábořit Švédové, kteří se snažili vyprovokovat k bitvě
císařské vojsko. K bitvě ale údajně nedošlo, takže území zůstalo jen
„zpustošeno“ a Švédové po měsíci odtáhli. Přesto nevěříme, že
mírumilovně po tom, jaká pověst je předcházela.
Ovšem to je slabý
odvar oproti vyprávění, které najdete u pietního kříže postaveného na
místě proti nenápadnému poli, které posloužilo jako masový hrob..
18. června 1945 se tudy vlakem vracelo zpátky na Slovensko 267
Karpatských Němců (německy mluvící obyvatelé Slovenska), Slováků a
slovenských Maďarů, kteří byli evakuováni do severních Čech před
postupující Rudou armádou. Okolo 9 hodin ráno kontaktoval jakýsi poručík
Karol Pazúr (člen Hlinkovy gardy, později nasazen na východní frontě
jako člen československé armády) bezpečnostního referenta ONV Horní
Moštěnice s tím, že osazenstvo vlaku jsou zrádci a kolaboranti a
požadoval jejich vydání. To mu bylo zamítnuto. Mezitím ovšem shodou
okolností zastavil tento vlak na nádraží vedle druhého. V tom seděli
vojáci 17. pěšího pluku z Bratislavy, kteří se vraceli z vojenské
přehlídky Prvního československého armádního sboru, mezi něž patřil i
Pazúr. Někteří vojáci prý dokonce poznali své sousedy z obce Dobšiná.
Jenomže ani to nezabránilo děsivému krveprolití..
Karol Pazúr po
zjištění, že civilisté mluví lépe německy, než slovensky, nechal vlak
prohlédnout. Civilisty vyhnal mezi koleje a všem byly prohlédnuty
doklady. Hledalo se jakékoliv spojení s SS, nebo NSDAP. Shromážděno bylo
267 osob, včetně 120 žen, 74 mužů a 75 dětí. Nejmladší z nich měly 6, 7
a 8 měsíců..
Pro Němce původně požadovali ubytování v Horní
Moštěnici, ale nebyla nalezena možnost, kde uložit tolik lidí, což se
jim stalo nakonec osudným. Vojáci nebožáky nejprve nahnali k hřbitovu v
Lověšicích, potom k cihelně. Zde podle nepodložených informací chtěli
nevinné lidi spálit. Cihelna ale už nebyla funkční, a tak se průvod
otočil zpátky k Přerovu. A vracel se přes Švédské šance. Byla 1 hodina
ráno, 19. června 1945. Lidé, kteří neměli nic společného s nacismem, se
museli svléknout a odevzdat své cennosti. 27 mužů mezitím vykopalo
obrovský masový hrob o rozměrech 17 x 2×2 metry. Krvelačnost slovenských
vojáků neměla hranice..
Všichni do jednoho byli popraveni kulkou do
týlu. Pamětníci (zajímalo by nás teda kteří se k tomuhle přiznali) prý
vzpomínali na prosby žen a hysterický nářek na smrt vyděšených dětí..
Vše utichlo až kolem páté hodiny ráno, kdy jako svědek zločinu, zůstal
hrob naplněný mrtvými těly (bohužel ne všechny děti byly mrtvé – některé
Pazúr osobně vhodil do hrobu živé a zastřelil až v něm) a byl zasypán.
Hlína ale zločin nepřikryla navždy..
Roku 1947 byla povedena
exhumace ostatků příslušníky vojenského útvaru z Terezína. Bylo při ní
zjištěno, že některé oběti byly pohřbeny zaživa. Těla mužů byla pietně
pohřbena na hřbitově v Přerově, ženy a děti převezeny do olomouckého
krematoria a jejich popel pietně uložen ve dvou pozinkovaných bednách v
sektoru XXIII do hrobu č. 191 v Olomouci..
Nejhorší na tom je, že
to všem prošlo. Slováci se vrátili domů, jako by se nechumelilo. V témže
roce (1947) tedy vlastně začalo vyšetřování a Karol Pazúr se svým
věrným pomocníkem Bedřichem Smetanou byli odsouzeni. Jenže..
Vrah
Smetana, který zodpovídal za krvavá jatka stejně jako Pazúr, se odvolal a
do vězení vůbec nenastoupil. Pazúra sice zavřeli na 20 let, ale v roce
1951 mu byl trest snížen prezidentem Klementem Gotwaldem na 10. V té
době už byl tento podnikavý pán členem StB. V roce 1952 byl na základě
amnestie prezidenta propuštěn..
Smetana prchl do Izraele, kde si spokojeně dožil. Karol Pazúr po svém propuštění žil a zemřel 25.4. 1976 v Bánské Bystrici..
Nebylo to hezké čtení, že? A proč to píšeme, i když to už napsáno bylo?
Protože si myslíme, že takové věci je třeba připomínat a omílat
neustále. Největší nebezpečí pro člověka je totiž člověk sám. A rád na
to zapomíná.
Proto, i když takto smutně, vám do Nového roku kromě
zdraví a štěstí přejeme, ať nikdy a za žádných okolností nezapomenete na
to, kým jste a odkud pocházíte.
Zdroje:
PADEVĚT. Jiří, Krvavé léto 1945, Academia, 2016
HÝBL. František, Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova, Statutární město Přerov, 2015
Napsat komentář