Okolí starého Jičína by možná stálo za kapitolu nebo další pátrání. Je totiž opředeno hned několika temnými legendami, které obsahují zajímavé informace. Okolí Starého Jičína leželo na tzv. Jantarové stezce. A bylo osídleno už od pravěku. Později se zde usadili Slované, kteří začali budovat hradiště, jež se pak stalo základem pro stavbu hradu Starý Jičín. Co se samotného hradu týče, mnoho se o něm neví. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1240. V té době vládl na hradě Arnold z Huckenwagenu (Hukvald?). Ten panství získal za vyjednávání sňatku později svatořečené královské dcery Anežky s anglickým králem Jindřichem III. Jak víme, Anežka se nikdy nevdala a raději zůstala single. (My si myslíme, že byla příliš emancipovaná, než aby se zaobírala nudnou manželskou šedí a raději se realizovala na jediném, v té době možném místě – v klášteře).
Nicméně tento šlechtic zůstal v králově oblibě a dostal se k velkým majetkům. Osud jeho potomků už tak šťastný nebyl, protože kolem roku 1307 se rod vytrácí z archivních pramenů. Dalším významným rodem vlastnícím Starý Jičín jsou páni z Kravař, jejichž rod vymřel v 15. století. Zdá se, že se majitelům panství příliš nedařilo. Toto prokletí zlomili až Žerotínové, kteří byli dalšími majiteli panství. Jejich původ je zahalený zvláštní mystikou. Jednak se v jejich rodové legendě objevuje Meluzína, napůl žena napůl had, o níž ve svém rukopise vypráví francouzský autor Jean z Arrasu. „Chronique de Melusine“, byl napsán v letech 1387-1394 a vznikl na objednávku vnoučat českého krále Jana Lucemburského, a to vévody Jeana di Berry a jeho bratrance Jošta, markraběte moravského. Právě Meluzína měla mít dítě s jedním z Žerotínů a dodnes se o ní vypráví na zámku Velké Losiny.
Druhý, ještě zajímavější příběh sahá až do Ruska. Tato historie tvrdí, že Žerotinové jsou potomky sv. Vladimíra I. Kyjevského a Anny Porfyrogennety. Když jeden z jejich synů jménem Oleg utekl před bratrovražednou válkou na Moravu, založil zde právě rod Žerotínů. Tento příběh je natolik poutavý, že by stál za podrobnější zpracování.
S takovým mystickým základem není divu, že o Starém Jičíně vznikají zajímavé legendy. Vypráví se o čarodějnici Marje, která záviděla lásku dvěma mladým lidem z podhradí. Nakonec milence zastihla v hradním příkopě, kde se scházeli, a mladou dívku zaklela do borovice, která zde roste dodnes. Pověsti zmiňují i čertovy otisky, nebo nešťastnou bílou paní. Celkově vzato jsou to krásné pohádky, ale jedno mají společné. Všude, kde se v legendách objevuje čarodějnictví nebo čerti, to zavání černou magií. Ve spojitosti s původním slovanským hradištěm, které zde stávalo, bychom už možná nějaký ten reálný prapůvod našli. Vždyť Slované byli pohané, věřili na upíry, čarodějnice a vlkodlaky, čarovali a využívali různé rituály.
Zajímavé je, že samotná ves Starý Jičín prý původně stávala nedaleko Bernartic na Panském kopci. Podle pověsti se ves i s kostelem propadla do země. Proč se tak stalo nevíme, ale stojí zde kaplička. Kopcem má procházet podzemní chodba z hradu Starý Jičín vedoucí až do Štramberka. Na nedalekém vrchu zvaném Salaš se má nacházet tzv. Čertova díra. Další propadliště do pekel? Možná ano, protože právě tady se v podzemí mají nacházet kostry přivázané ke křížům. Má jít o pradávné kněží a šamany, kteří se rozhodli nevzdat svého vyznání. Chodba, ve které jsou pohřbeni, je opatřena magickými značkami, aby zlo nemohlo uniknout na povrch a je zavalena. Vyvraždění slovanských kněží v tomto ohledu už samo o sobě zajišťuje notnou dávku temnoty. Jako pikantní tečku na závěr zmíníme působení šlechtice Linharta Colony z Felsu, který byl zastáncem českých stavů a postavil se Ferdinandovi II. Mimo jiné inklinoval k alchymii a prý i magii. Zabili ho v bitvě u Sitzendorfu v roce 1620. Hrdelní komise ho posmrtně odsoudila ke ztrátě všeho jmění a jeho památka byla na věčné časy prokleta.
Napsat komentář