Pohřební komora je osvícená jen malými miskami naplněnými zvířecím tukem, uvnitř něhož právě někdo zapálil knot. V jejím středu leží tělo zabalené do hovězí kůže, které sem z patra nad nimi snesli jeho pomocníci. Už je dostatečně vysušené a připraven k rituálu. Světlo mihotavě poskakuje po kamenných zdech a ozařuje nádoby s tekutinami a jídlem, které dnes mají posloužit jako obětiny. Mág vytahuje nůž a pomalu rozřezává hovězí kůži. Čeká ho perná práce. Oddělit maso od kostí mrtvého není nic jednoduchého, obzvlášť, když každá část těla má své místo. Jeho myšlenky potvrzují lebky z dřívějších rituálů vyskládané podél zdí a malé hromádky kostí uspořádané do přesných tvarů. Zde je místo posledního spočinutí. A tělo každého z jejich kmene tu musí zaujmout určenou pozici. Jeho pomocníci vytahují z koženého váčku náušnice a náramky. Tyto věci patřily zemřelé za života a budou ji doprovázet i na onen svět. Jednomu z pomocníků upadne šperk a s třesknutím dopadne na zem. To vyruší sovu, která zde dosud tiše spala. Svištění křídel unikajícího dravce zní doslova děsivě. Mág pohlédne vzhůru, do ústí kruhové šachty vedoucí k nebesům. Pták zatřepotá křídly a zmizí na obloze. Všimne si, že hvězdy jsou už ve správném pořadí. Pod nohama mu zapiští myš. Odkopne ji. Zpropadení hlodavci, tahají si potravu až sem, na toto posvátné místo a nelze tomu zabránit! Jednou až hrob někdo otevře, najde tu mezi lidskými ostatky tisíce myších kostí. Ale to už nebude jeho problém. Usměje se a znovu se ponoří do rituálu. Nejprve odhalí hlavu mrtvé a rozčeše jí vlasy. Pak vytáhne dřevěnou trubici zdobenou kruhy. Položí ji na zem a znovu zkontroluje hvězdy. Z nádoby, kterou mu zatím přistavil jeho pomocník, nabere do dlaní tmavě červené barvivo. Vetře je mrtvé do vlasů, dokud nezískají červenou barvu. Poté nožem odřízne jeden z pramenů a uloží jej do dřevěné trubice. Až dokončí rituál, použije část její kosti jako zátku. Tuto vzpomínku na mrtvou pak bude její rodina uchovávat v posvátné úctě. Musí si pospíšit, hvězdy už jsou vysoko na obloze.

Španělský ostrov Menorca je součástí Baleárských ostrovů ve Středozemním moři. Je zhruba 50 km dlouhý a 16 km široký. Jeho historie je plná pirátů, válek, krve, ale také záhadných megalitů, které jsou rozesety po celém ostrově. Jejich původ sahá až do období 2. tisíce let před Kristem, kdy se datují první stopy osídlení ostrova. V době bronzové se zde objevuje záhadná talaiotická kultura, o které se vlastně dodnes příliš mnoho neví. Začínají vznikat tři druhy staveb:

Tauly – stavby v podobě písmene T – tedy vertikálně vztyčené kameny s vodorovným kamenem na vrchu. Některé Tauly jsou až 4 metry vysoké a mohou vážit více než 25 tun.

Navety – Pohřební komory ve tvaru obrácené lodě.

Talaioty – Kruhové věže zřejmě obranného účelu.

Dnes vás seznámíme s Navetami. Navety, (které na Menorce sloužily nejprve k bydlení a později za tataliotické kultury k pohřebním účelům), najdete i na Mallorce, kde je lidé využívali výhradně k bydlení. Typická mallorská vesnice se skládala z několika navetas. Na Menorce stojí osaměle, jako například Naveta Els Tudons, kterou vidíte na obrázku. Jedná se o jednu z nejlépe dochovaných Navet na ostrově a možná proto je zde vstup výjimečně zpoplatněn. O vstřícnosti Španělů k turistům ještě bude řeč, takže tady jen zmíníme, že vstupné činí 2 EUR/os. Najdete ji kousek od města Cuitadella i silnice Me-1 směrem na Mahón.

Els Tudons je dvoupatrová Naveta, která pojala zhruba stovku ostatků. Pohřbívali se zde lidé bez rozdílu věku a pohlaví. Dovnitř se vstupovalo malým vchodem s předsíní, za kterou se nacházela hlavní komora odkud vedl vstup do dalšího patra. Horní podlaží sloužilo k vysoušení těl a bylo přístupné i skrze šachtu ve stropě, spodní pak jako kostnice. Podobné hroby nebyly nalezeny nikde jinde na světě a dodnes zamotávají archeologům hlavy.

Před Navetou se nachází malé prostranství, na kterém mohly probíhat rituály. A to je právě ono. Mohly. Na rozdíl od Sardinie, kde kult mrtvých poměrně čitelný, Menorca je v tomto ohledu tajemnější. Z archeologických výzkumů a vykopávek vyplývá, že mrtvý byl do Navety přinesen zabalen do kůže z vola, nebo v pevném uzavřeném plátěném pytli. Tělo pak bylo položeno poblíž středu komory, kde byl proveden posmrtný rituál. Jestli ale rituály pokračovaly před Navetou, nevíme. Každopádně místní legendy tomu nahrávají. Zdá se, že vpředu Navety chybí jeden z kamenů. Stará legenda, která se zde vypráví, to vysvětluje: Na Menorce žili kdysi obři. Dva z nich se zamilovali do stejné dívky, ale ta se pořád nemohla rozhodnout, kterého z nich si vezme. Proto jim dala úkol vytvořit nějakou stavbu, která by byla užitečná. Jeden z obrů vykopal studnu a druhý postavil Navetu. První, který stavbu dokončí, se pak stane jejím manželem. Když ten, co stavěl Navetu, nesl poslední kámen kolem studny, obr, který ji vykopal zakřičel radostí. Našel vodu. To zamilovaného stavitele Navety nenechalo klidným a kámen, který měl v ruce po něm hodil, čímž ho zabil a navždy uvěznil ve studni. No jo, holt dříve panovaly jiné principy…

[Ukázat náhledy]