Rýzmberk se nachází na Domažlicku poblíž Kdyně. Původní účel hradu byl
strážní. Hrad chránil obchodní stezku z Bavorska, která vedla před
Všerubský průsmyk. Vystřídalo se zde několik majitelů, a tak není
zřejmé, o kterém z nich vypráví tato pověst:
Apolena byla dcerou
hradního pána na Rýzmberku. Byla velmi krásná a také o tom dobře věděla.
A jak to bývá, pýcha kráčí ruku v ruce s lakotou. U hradu rostla
jabloň, která plodila nádherné ovoce. Apolena pod ní často sedávala a
patrně i rozjímala sama nad sebou. Jednou tudy kráčel hladový myslivecký
mládenec Jan. Udřený po celodenní lopotě požádal Apolenu, aby mu jedno
jablko utrhla. Ta ale odmítla, a tak vytáhl nůž. Samozřejmě proto, aby
si jablko uřízl. Jenomže Apolena to pochopila jinak. Jakmile se v jeho
ruce zaleskla čepel nože, jala se poněkud hystericky na útěk k hradu.
Zatímco Jan si pohodově chroupal sladké jablko, Apolena žalovala
hradnímu pánovi. A tak se jablko opět stalo motivem těžkého hříchu.
Naštvaný otec nechal Jana zajmout a uvrhnout do hladomorny. A mladík
zanedlouho v bolestech a mukách zemřel. Od toho okamžiku ale jabloň
přestala plodit a pomalu usychala. A s ní odkvétal i život z Apoleny.
Než se rok s rokem sešel, dívka zemřela. Záhy na to se začalo její
hnijící tělo zjevovat na chodbách hradu. Mezi lidmi se šeptalo, že byla
mladým myslivcem prokleta a každý rok musí vstávat z hrobu a vracet se
do světa živých. S jablkem v ruce prý hledá někoho, kdo by si jej od ní
vzal a zbavil by ji tak kletby. Takže pokud máte rádi jablka…
Dnes
je hrad pěkně upraven a v jeho blízkosti najdete i přírodní divadlo. V
létě se zde pořádají různé akce, je tu malá hospůdka s posezením a
krásný výhled.
O něco silnější kalibr je Starý Herštejn. Dnes již
skromné pozůstatky hradu byly kdysi svědky docela děsivého krveprolití.
Hrad leží nedaleko Pivoňského kláštera, o kterém jsme nedávno psali.
Když klášter dobili husité, zamířili právě sem. Hrad vyplenili a na
nádvoří upálili 16 osob. Někdy pověsti mluví o tom, že šlo o uprchlé
mnichy z kláštera. Za temných nocí se zde prý zjevuje dav postav v
rubáších, který s rukama sepjatýma v modlitbě obchází jeho rozvaliny.
Zhruba o šedesát let později od upálení mnichů zde seděli Elsenberkové.
Hrad byl tehdy přepaden ozbrojenci falckého kurfiřta Filipa a krvavá
jatka se opakovala znovu. Tentokrát mečem a v krvi. Zavražděni byli dva
majitelé hradu s manželkami a dětmi. Vražednou řež přežil, patrně
náhodou, jen 4letý chlapec. V 16. století se hradu zmocnili loupežníci a
bůhví, co se tu dělo. Něco pravdy na tom bude. V roce 1437 se stal
majitelem hradu jakýsi Dobrohost z Ronšperka. Jeho syn Zdeněk Dobrohost
byl skutečně obávaným loupežníkem a hrad využíval jako základnu pro své
výpravy. Oddíly Vladislava Jagellonského hrad nakonec dobily a zničily,
ale Zdeňkovi se podařilo uprchnout na bavorský hrad Flossenbürg. Pod
ruinami hradu ale mají dodnes ležet zakopané poklady z jeho loupežných
tažení.
Cesta ke zřícenině je trochu kamenitá, ale stojí za to.
Nikde ani živáčka, jen tichý romantický les s prastarými kmeny stromů,
které kdosi sem tam zkrášlil svastikou. A kdosi jiný ji měl zase potřebu
přetvořit do jiného uměleckého díla
Napsat komentář