Tajemnými legendami opředený, nenápadný, a přitom výjimečný je podmanivě
krásný vrch Radhošť. Vstupním bodem k němu jsou valašské Pustevny. Tato
oblast se nachází nad městem Rožnov pod Radhoštěm a nabízí nejen
okouzlující panoramata, ale mnoho zajímavých turistických tras. Když se
vydáte k vrchu Radhošť, nemůžete minout nádhernou sochu slovanského boha
Radegasta, kterou vyrobil v roce 1929 radhošťský rodák Albín Polášek.
Ten v mládí odešel do Ameriky, kde působil jako ředitel Akademie umění v
Chicagu. Zde také sochu vytvořil a nechal ji na vlastní náklady dovézt
na Radhošť, stejně jako o kus dál umístěné sousoší Cyrila a Metoděje.
Podle legendy to byli právě oba slavní věrozvěsti, kteří svrhli
prastarou sochu neznámého boha, kterou místní nazývali Radegastem.
Pravděpodobně to zde ale s šířením křesťanství měli těžší, než čekali.
Místní totiž sochu, která prý byla celá ze zlata, zachránili a umístili v
podzemním chrámu, kde ji ještě po dlouhá staletí uctívali jako utajenou
modlu. Zdá se, že tady pohanské kořeny zcela vyrvány nebyly a pokud
ano, určitě se tak nestalo hned, ale šlo o dlouhodobou transformaci.
Magické rituály se zde konaly ještě dlouho, zejména o letním slunovratu.
Ještě v 19. století prý zde byli pohřbíváni sebevrazi z širokého okolí.
Zkřivené kmeny stromů s větvemi zaklesnutými do sebe tak možná
vyrůstají z kostí těch, kteří nesměli spočinout v křesťanské půdě. To
svědčí o tom, že místo rozhodně nebylo pokládáno za svaté.
S bohem
samotným je to trochu složitější. Radegast měl být uctíván polabským
kmenem Ratarů. Dětmarova kronika z roku 1012 -1018 hovoří o nejvyšším
bohu Ratarů Svarožicovi, jemuž postavili svatyni Riedigost. Až později
další autoři zmiňovali jméno Radegasta jakožto hlavního boha, jehož
svatyní byla Retra. A teď si vyberte! Svarožic byl bohem ohně a jeho
jméno je odvozováno od boha Svaroga, snad jeho otce. V roce 1008 píše
misionář Bruno z Quenfurtu císaři Jindřichovi II. o bohu Svarožicovi
připomínajícím ďábla. O něco později zmiňuje Dětmarova kronika hrad
Riedegost s podivnou architekturou, kterou by mohli závidět i samotní
Winchesterové. Hrad byl „trojrohý“ (?), se třemi branami, které
obklopoval prales. Dvěma branami se vstupovalo, třetí vedla k nějakému
děsivému jezeru (proč to nevíme). Uvnitř hradu byla ukrytá dřevěná
svatyně postavená na rozích zvířat. Zvenku ji zdobily bizardní podobizny
božstev a uvnitř pak sochy podivných bohů ve válečné zbroji. Ten
nejvyšší se měl jmenovat Svarožic.
K podobizně Radegasta se
vyjádřil spisovatel Josef Heřman Agapit Gallaš. V roce 1753 jeho otec
vyřezával na rožnovské faře kostelní fresky a při té příležitosti se mu
dostal do rukou spis od tamního kaplana. V něm byla zobrazena podoba
boha Radegasta, kterou si načrtl. Spisovatel ji vystihuje jako kudrnatou
modlu velkými beraními rohy, telecíma ušima, dlouhým vousem a ženskými
ňadry, pod nimiž se rýsuje těhotenské břicho. Dvojpohlavní bůh, který
byl ztělesněním plodnosti?
Legendy vyprávějí o tom, že socha na
Radhošti mluvila a věštila budoucnost. Radegast jako bůh slunce, války a
vítězství zde měl mít dokonce své sídlo. Pod vrchem se má nacházet
prostorné podzemí. Je pravda, že jeskyní je zde asi osm. Mají dlouhý
protažený tvar, který připomíná chodby. I díky rovným stěnám může
člověku připadat, že jde o lidské dílo, a ne hříčku přírody. Součástí
legendy je i pověst o velké jeskyni s potokem uprostřed, na jehož druhém
břehu je ukrytý poklad. Ten ale střeží velký černý pes. Také vám to
připomíná legendy o řece Styx a o Kerberovi? Jeskyně nejsou přístupné,
ale vstup do nich není zakázán. A tak s notnou dávkou opatrnosti můžete
vyrazit na průzkum i vy.
Pokud se už na Radhošť vydáte, můžete
pokračovat až k sousoší Cyrila a Metoděje, které je umístěné před
dřevěnou stejnojmennou kaplí. Za symbolický poplatek se dá vystoupat na
věž, odkud jsou krásné výhledy do krajiny. A jelikož se jméno Radegast
stalo i značkou jednoho pivovaru, žízní rozhodně trpět nebudete. Na
Radhošti je otevřen malý stánek a kousek před kaplí Cyrila a Metoděje na
vás čeká i fajnová hospoda. Samozřejmostí je i občerstvení na
Pustevnách, anebo v pěkném valašském šenku Zavadilka, kam jsme se na
oběd stavili my😊
Napsat komentář